NAS server je prodán! Tato nabídka už proto neplatí!

Protože jsem si koupil nový NAS server, prodávám svůj starší o kterém jsem psal v článku Můj milovaný NAS box Synology DS207+.

Nebudu ho popisovat, protože všechny potřebné informace jsou v mé aukci na Aukru.cz. Jediné co mi Aukro nepovolilo, jsou všechny obrázky co jsem chtěl přiložit (povoluje max. 8ks) – proto je dávám sem:

[Zobrazit s PicLens]

Máte-li o NAS server s 1TB serverovým diskem zájem, rád vás „uvidím“ na své aukci: odkaz-zrušen. Aukce pojede 10 dní a začínáme na koruně.

Nedávno jsem byl nucen na starý bratrův notebook instalovat jedenáct let starý operační systém Windows 98 – naštěstí ve verzi SE. Notebook by nic novějšího neutáhl – leda tak Windows ME, který ale z vlastní zkušenosti řadím do velmi nepovedených verzí.

Ze začátku mi nedošlo, jak moc starý je to operační systém. Pustil jsem se proto bez většího bědování do instalace.

Ovladače

První problémy nastaly hned po instalaci, která jinak proběhla v pořádku. Potřeboval jsem totiž přesunout připravený software ze svého notebooku na tento starý, kde mělo dojít k jeho instalaci.

Oba notebooky mají USB a proto jsem v přenosu dat neviděl problém – když jsem přesouval data na USB flash disk (dále jen flashka), napadlo mě, jestli náhodou nebude potřeba nejdřív na Win98 nainstalovat ovladače této flashky. Po zasunují zařízení do USB jsem viděl, že tomu tak opravdu je.

Jak ale dostanu ovladače mojí flashky na notebook bez použití oné flashky? Přece je nebudu vypalovat na CD/DVD! Naštěstí notebook disponoval povědomým zařízením, kterému se říkávalo disketová mechanika nebo-li zkráceně FDD. Můj notebook ale toto zařízení samozřejmě nemá. Nejistě jsem otevřel dvířka mého staršího PC, kde jsem tuto mechaniku našel. Mám vyhráno!

Na oficiálním webu jsem našel ovladače ke své flashce kupodivu bez problémů. Tyto jsem stáhl na své PC a do disketové mechaniky jsem vsunul jednu z mála svých starých disket, co jsem našel ve skříni. Otevřel jsem Tento počítač a mechanika s označením A: nikde. Zkontroloval jsem tedy zapojení mechaniky a PC restartoval, abych nahlédl do BIOSu. Řadič disketové mechaniky byl deaktivován – patrně proto, že jsem nechtěl, aby se při instalaci modernějšího OS zbytečně instalovaly ovladače pro IDE zařízení. Po nápravě problému a rychlé automatické instalaci ovladačů FDD jsem pokračoval v kopírování ovladačů flashky.

Kopírování proběhlo bez problémů. Po hbitém přemístění diskety do starého notebooku, načtení obsahu a následném pokusu o přesun souborů na plochu jsem obdržel chybovou hlášku, kterou doprovázel velmi povědomý avšak ohavný zvuk. Znění zprávy si přesně nepamatuji, ale bylo v něm něco ve smyslu „Ze zdrojového zařízení se nepodařilo načíst data.“. Ihned jsem si vzpomněl na magický, samospasitelný příkaz format a:. Proto jsem ho hned vyzkoušel a celý proces zkusil opakovat. Podruhé už se vše povedlo a úspěšné instalaci ovladačů flashky už nic v cestě nestálo.

Další zajímavá vlastnost tohoto operačního systému je ta, že v průběhu instalace v podstatě jakéhokoli zařízení je nutné vložit i médium s Windows, odkud si OS nabere nějaké další soubory a poté je opět potřeba vyměnit médium Windows za médium s ovladači a pokračovat v jejich instalaci. Celý tento ne moc zábavný proces je ukončen požadavkem o restart počítače. Těchto restartů si užijete víc než dost.

Po instalaci různých ovladačů z přiloženého CD jsem zkontroloval, jestli je vše v pořádku nainstalováno ve Správci zařízení. Zjistil jsem však, že vše v pořádku nainstalováno není. Byl tam u jakéhosi zařízení žlutý vykřičník. Ten značí, že je v počítači zařízení, které ještě není nainstalované nebo je nainstalované špatně. Zkusil jsem tedy vybrat možnost aktualizaci ovladačů a ovladače přeinstalovat. Systém však nenalezl potřebné ovladače. Zkoušel jsem zařízení odebrat a notebook restartovat a ovladače znovu a znovu instalovat.

Vybavila se mi vzpomínka, že v této verzi operačního systému záleží na způsobu instalace ovladačů. Tedy když dáte aktualizaci konfliktního zařízení a OS nenajde na médiu s ovladači ty požadované, neznamená to nutně to, že když pustíte průvodce přidáním nového hardware nebo když zařízení odeberete a instalujete znovu, že OS ovladače opět nenajde. Prostě je potřeba zkoušet dokola všemi možnými způsoby a pokud máte správné ovladače, jednou se to podaří.

A taky že ano – po takovýchto pokusech jsem se opravdu dostal do stavu, že byly všechny ovladače v notebooku nainstalovány. V průběhu vnucování ovladačů systému však došlo k chybě, kterou jsem také z minulosti velmi důvěrně poznal. Bootování systému bylo přerušeno varováním, které mě informovalo o problému s jakýmisi soubory s koncovkou VXD. K tomuto problému dochází při nesprávné odinstalaci nějakých ovladačů tak, že soubory na disku fyzicky nejsou, ale v registru Windows zmíněny jsou. Ten se je při bootování snaží marně nalézt. Tento problém mě (jak se lidově říká) netankoval. Pamatuji si totiž, že na základní škole jsem byl jeden z mála (možná jediný), kdo tento problém dokázal v registru odstranit. Při odstraňování problému jsem začínal čím dál intenzivněji přemýšlet, jestli je ve Windows 98 SE nějaký správce Wi-Fi sítě – vždyť v té době ještě nic takového nebylo!

Wi-Fi

Mnou v tuto chvíli již nenáviděný notebook, nedisponoval síťovým RJ-45 konektorem. Byla u něj však přiložená PCMCIA Wi-Fi karta, ke které jsem už měl nainstalované i ovladače.

Nevěřil jsem však, že bych v tak starém OS mohl najít něco jako správce Wi-Fi sítě. Proto jsem v možnostech OS příliš nehledal a šel se svým problémem rovnou za svým velmi blízkým kamarádem Googlem. Ten mi na můj dotaz „windows 98 wifi“ hbitě a v mém rodném jazyce odpověděl, že pro zprovoznění Wi-Fi na Windows 98 je nutné mít nějaký software, který se obvykle dodává (resp. dodával) s Wi-Fi kartou. Proto jsem svého kamaráda požádal ještě o jednu odpověď, a to, kudy že se mám vydat, abych našel potřebný software.

Tento software jsem opravdu našel a přesunul (nyní už pomocí flashky) na notebook. Instalace byla bezproblémová a po restartu, který nemohl chybět, byla karta připravena k připojení k Wi-Fi síti, která taktéž proběhla bez sebemenšího problému.

V tuto chvíli už mám Windows detailně nastavený, veškeré ovladače nainstalované a nastavené, Internet funguje. Na notebook zbývá pouze nasypat software a mohu jej hrdě předat k užívání.

Instalace software

První věc, kterou jsem chtěl po zprovoznění Internetu udělat, byla instalace aktualizací přes Microsoft Update. Po spuštění defaultního prohlížeče (IE6?), jsem vstoupil na web Microsoftu, po čemž následovala jakási chyba doprovázená pádem prohlížeče. Zkontroloval jsem tedy, jaká že verze IE je tu nainstalovaná. Šok! Defaultní verze Internet Exploreru ve Windows 98 SE je verze 5.0. Začínal jsem se bát, že s tímto prohlížečem se mi ani nepovede stáhnout jakýkoli jiný prohlížeč.

I přesto, že už jsem z jakéhosi důvodu velmi intenzivně myslel na firmu Mozilla Foundation, jsem chtěl ještě několika pokusy aktualizovat Internet Explorer abych zvýšil bezpečnost počítače. Nejdříve jsem se podíval jestli jde na Windows 98 nainstalovat alespoň IE7 – nejde. Nejvyšší verze IE, kterou lze na Windows 98 nainstalovat je IE6 SP1. Další pokusy navštívit web Microsoftu končily stejně jako posledně. IE6 SP1 jsem tedy vyhledal na jiném webu, kde byly rovnou nějaké neoficiální opravy. Instalace proběhla v pořádku a po restartu již šlo web Microsoftu navštívit.

Nainstaloval jsem tedy aktualizace operačního systému z Microsoft Update a notebook samozřejmě restartoval. Poté jsem se chtěl vrhnout na instalaci potřebných programů. Hned první měl koncovku msi a systém nějak nevěděl co si s ním má počít. Nainstaloval jsem tedy Microsoft Installer verze 2.0, protože novější by na tomto OS nefungoval. Po té bylo vše v pořádku a připraveno na již několikrát zmíněnou instalaci potřebného software.

Při instalaci téměř jakékoli aplikace (počínaje Adobe Readerem, konče Mozilla Firefoxem) jsem narážel na problém, že tato nejnovější verze aplikace nepodporuje Windows 98 – musel jsem tedy vyhledávat poslední verze, které na tomto stařičkém OS fungují.

Závěr

Ač se to zdá být až nepravděpodobné, v průběhu těchto instalací a restartů v notebooku umřel pevný disk, ke kterému se nedalo dostat ani pomocí velmi šikovného nástroje SystemRescueCd. Instalaci jsem tedy nedokončil a celý tento proces byl zbytečný. Do teď nevím, jestli jsem byl v tu chvíli plný vzteku, smutku nebo štěstí, že už nemusím pokračovat.

Pokud se vám zdá, že je tu popsáno až moc nedostatků systému a není pravděpodobné, že by se všechny staly – věřte, že se opravdu staly.

Abych ale operační systém Windows 98 SE jen nepomlouval, vzpomínám si i na doby, kdy jsem měl tento systém tzv. vytuněný a šlapal opravdu velmi rychle a spolehlivě. Zkoušel jsem i Windows ME a velmi rychle jsem se vracel k této verzi Windows 98 SE. Vzpomínky k tomuto systému mám opravdu kladné a pokud bych chtěl zapařit nějakou starou dobrou klasiku jako je Wonfenstein 3D, Doom 1 a 2, The Legend of Kyrandia atp., volil bych určitě pro virtualizační systém tuto verzi OS Windows.

A co vy? Setkáváte se někdo s Windows 98, ME nebo ještě lépe s Windows 95, popř. Windows 3.11? Máte podobné zkušenosti nebo vám vše funguje na první pokus?

Před letními prázdninami (2009) jsem si chtěl koupit nějaký batoh na svoji fototechniku. Četl jsem proto na internetu recenze a názory lidí na různé batohy. Nakonec se mi zalíbil svými možnostmi fotobatoh od firmy Kata s označením 3N1-30.

Firma Kata je známý výrobce velmi kvalitních batohů, brašen a pouzder na všechno možné (myslím, že především na digitální techniku typu kamery, fotoaparáty, notebooky atp.). Batoh byl navíc dostatečně drahý na to, aby mi bylo jasné, že bude kvalitní.

Recenze

Nebudu sem psát žádnou rozsáhlou recenzi co všechno batoh umí a má, ani žádné fotky a videa, ale pouze moje zkušenosti a názory. Recenzí, fotografií i videí se dá na internetu najít dostatek:

• fotografovani.cz – Recenze fotobatohu Kata 3N1-20
• fotoradce.cz – Recenze fotobatohu Kata 3N1-20
• fotoradce.cz – Videorecenze fotobatohu Kata 3N1-20

Nelekejte se označení 3N1-20. Jde o ten stejný batoh, jen má menší rozměry (jde hlavně o šířku batohu) než třicítka. Existuje celkem šest velikostí (viz jedenáctý snímek prezentace). V době kdy jsem ho kupoval byly jen tři velikosti (alespoň na českém trhu) 10, 20 a 30).

Moje zkušenosti

Bohužel mé zkušenosti se zakládají na ne úplně důkladném testování, protože batoh jsem nepoužíval celé léto, ale spíše selektivně kdy bylo potřeba vzít veškerou fototechniku. Byl se mnou na dovolené na Šumavě, kde jsem ho myslím nosil každý den a potom jeden celý den v Brněnské Zoo. Taky párkrát na výletech v okolí Brna.

Provedení batohu je velmi kvalitní! V dešti se nemusíte bát o svoji techniku díky nepromokavým zipům a přiložené pláštěnce. Já sice batoh v dešti neměl, ale pláštěnku díky své minimální velikosti nosím trvale s sebou.

Co se mi na batohu líbí nejvíc je, že je to v podstatě skládačka. Hlavní prostor si díky přepážkám na suchý zip můžete přizpůsobit přesně na to, co právě v batohu potřebujete. Vždy tak máte na každou věc vyhrazený prostor o velikosti té věci. Obsah se díky tomu v batohu nepřesypává ze strany na stranu. V podstatě se z něj dá poskládat i klasický batoh na výlety s trošku zvláštním bočním přístupem k věcem.

Velmi šikovná je i menší kapsa na drobnosti, která je umístěna v horní části batohu. Tam nosím obyčejně věci nesouvisející s fotografováním – jako např. vodu, jídlo, mobily atp. Zprvu jsem se obával, že se tam toho moc nevejde, ale opak je pravdou. Kapsa je poměrně objemná a jsem schopen tam při troše pořádku poskládat poměrně dost věcí (stativ Joby Gorillapod SLR-Zoom, půllitrovku vody, sváču a ještě pár drobností).

Dalším kladem batohu je velké množství různých menších kapsiček vhodných zejména na malé ploché předměty jako jsou např. filtry, dálková spoušť nebo zmíněná pláštěnka. Je dobré si pamatovat v jaké kapsičce co máte, protože tím, že jich je více, můžete např. dálkový ovladač hledat díky šacování všech kapsiček docela dlouho.

Výborné je také to, že se dá batoh nosit na x různých způsobů. Můžete jeden ramenní popruh zasunout do zadní části batohu a nosit jej šikmo přes rameno. Tento způsob mi ale úplně nesednul, takže batoh nosím na obou popruzích jako klasické batohy. Když se chci dostat do bočního prostoru, tak je zdržení naprosto minimální a navíc se takto mohu dostat do obou bočních prostorů velice rychle. Pokud bych nosil batoh na jednom popruhu, měl bych rychlý přístup pouze do jednoho boku.

Batoh se nosí dobře a nepřekáží – jeho šířka i výška je cca jako běžné batohy. Má dobře odvětranou zadní desku, která je dost tuhá – takže se záda moc nepotí.

Díky své přizpůsobivosti vnitřní části v něm mohu mít svou další menší brašnu když např. jedu na dovolenou. Výhoda je ta, že mám potom např. na chatě obě brašny a mohu si jednou vzít jen malou přes rameno a jindy celý batoh.

Abych batoh jen nechválil, tak zmíním pár věcí, které mi trošku vadí. První vlastnost, se kterou se však nedá nic dělat, je ta, že batoh je poměrně dost hluboký (myslím tím rozměr od zad do prostoru za vámi). Když mám za batohem navíc zavěšený stativ, tak musím myslet (pokud jsem mezi lidmi) na to, že pokud se chci otáčet nebo batoh sundávat, pořádný kus za mnou nikdo nesmí stát. Další věc je ta, že pokud se chcete dostat k věcem, které máte přesně uprostřed batohu, tak musíte batoh sundat a někde odložit a dost ho rozebrat. Přes boční kapsy se tam nedostanete. Přes horní to jde, ale museli byste všechny věci z této vytahat a pak ne moc pohodlně rozepnout dno. To už mi přijde lepší odepnout zadní část a otevřít, s čímž však přichází riziko, že vysypete objektivy (proto je potřeba batoh položit). Tento problém se dá dobře odstranit důkladným naplánováním při balení. Tedy to co pravděpodobně potřebovat nebudete nebo alespoň co nejméně krát a ne rychle – dát do středu. To co potřebujete rychle (DSLR) z jedné strany, další objektiv třeba z druhé a věci jako brýle a svačinu nejlépe nahoru.
Poslední věc co mi chyběla ke štěstí je držák stativu, který v době koupi batohu nebyl na českém trhu k dostání. V té době jsem si však jako správný MacGyver udělal homemade řešení, které má oproti originálnímu jednu výhodu ale i jednu nevýhodu. Funguje nicméně poměrně dobře, takže s koupí držáku od firmy Kata asi ještě počkám. Trošku mi také vadí, že batoh vypadá spíše jako školní aktovka (díky své hranatosti) než batoh, ale to je tím, že je v něm vymezen prostor, což je nutnost aby nebyla fototechnika stlačená. Plyne z toho ta zajímavost, že úplně prázdný batoh je přesně stejně velký jako úplně plný . Poslední nevýhoda batohu oproti některým jiným je nemožnost přenosu notebooku + fototechniky. Sice se domnívám, že bych dokázal hlavní prostor seskládat tak aby tam byl notebook i foťák, ale batoh na toto prostě není určen (pokud by to šlo, nebylo by to pohodlné a bezpečné). Pokud chcete nosit i notebook – zvolte raději jiný batoh. Já na fotovýlety notebook netahám, takže mě se tento problém netýká.

Závěr

Jak je asi z článku patrné, batoh mi velmi vyhovuje a jsem rád, že jsem ho koupil a investice rozhodně nelituji! Myslím, že ho mohu doporučit každému. Jen je potřeba se rozhodnout pro správnou velikost. Já volil největší protože nikdy nevím jakou techniku kdy dokoupím a nerad bych kupoval kvůli novému objektivu i nový batoh. Navíc pokud jej nezaplním technikou, mohu vzít více jiných věcí. Pokud o batohu uvažujete, nechte si projít hlavou i přídavný držák stativu, který dnes již bez problémů seženete.

Pokud máte nějaké dotazy co batoh má, nemá, umí nebo neumí ptejte se v komentářích – rád dotazy zodpovím. Pokud vás zajímá moje řešení upnutí stativu á la MacGyver, dejte vědět na stejném místě a mohu zkusit nějak popsat jak to mám vyřešené.

Několika lidem jsem slíbil, že sepíšu jakou mám fototechniku. Až teď jsem se k tomu dokopal. Pokud něco dalšího dokoupím nebo prodám, budu seznam postupně aktualizovat. Některé položky odkazují na články s mými zkušenostmi.

• Těla
  • Nikon D90
• Objektivy
  • Nikkor AF-S DX 18-105mm f/3.5-5.6G ED VR
  • Nikkor 60mm f/2.8G ED AF-S Micro
• Filtry atp.
  • Filtr polarizační cirkulární, Hama 67 mm
  • UV filtr Hama 0-HAZE M62, černý
  • Makropředsádka Hoya HMC +4 62mm
• Stativy
  • Velbon DX-888 Digital
  • Joby Gorillapod SLR-Zoom
• Spouštěče
  • Infračervené dálkové ovládání ML-L3
• Bagáž
  • Fotobatoh Kata 3N1-30
  • Brašna Lowepro Cirrus 140 – Black
• Paměťové karty
  • OCZ Gold Series Secure Digital HC Memory Cards 16GB

Pokud by někoho zajímal můj názor na nějakou část vybavení, napište do komentářů a můžu se o tom tošku rozepsat. Moje zkušenosti, názory, doporučení, atp.

Příběh

Koncem roku 2009 vyšla nová verze výborného e-mailového klienta Mozilla Thunderbird s označením 3.0. Já jsem zrovna plánoval reinstalaci pracovního notebooku, tak jsem rovnou nainstaloval tuto nejnovější verzi Thunderbirdu.

Instalace proběhla v pořádku, ale následné přidávání mých IMAP účtů už bylo horší. Nová verze Thunderbidru chce pomoci lidem, co se v konfiguraci POP3/IMAP/SMTP serverů nevyznají a snaží se je nastavit za ně. Zase tak špatný nápad to není, ale myslím si, že rozhodně měla zůstat možnost vlastní konfigurace. Ta tam sice je, ale až po tom, co proběhne pokus (pro všechny mé účty neúspěšný) o automatickou konfiguraci.

Po instalaci programu a přidání účtů jsem si nainstaloval oblíbené doplňky, které používám (a které už byly k dispozici pro novou verzi Thunderbirdu) a pak celý program včetně doplňků nastavil. Po té jsem se pustil do detailní konfigurace jednotlivých IMAP účtů. Jak jsem všechno detailně nastavil, restartoval jsem Thunderbird abych se pokochal tím, co jsem stvořil. Čekalo na mě ale nepříjemné překvapení. Ve všech účtech jsem měl ve standardní složce „Doručená pošta“ ještě jednu složku „Doručená pošta„, ale ta byla šedým písmem a kurzívou (a bez ikony doručené pošty). V té byla ještě klasická složka Koš (bez ikony koše). Nikdy dřív jsem to neviděl. Začaly tedy pokusy o odstranění těchto nezvaných složek.

Když jsem se snažil složky klasicky smazat, TB mi vracel hlášky typu „složka neexistuje“ nebo že „není přihlášena k odběru“ nebo tak něco. Zkoušel jsem je odhlásit přes Správce odebírání (kliknout pravítkem [rozuměj pravým myšítkem - tedy pravým tlačítkem myši] na jméno účtu -> „Správce odebírání…“). Přímo ta šedá složka odhlásit nešla, ale její obsah (tedy složka Koš) ano. Po té zmizela i ona šedá složka. Po restartu TB byla ovšem opět na svém místě.

Vygooglil jsem info, že to je složka s flagem \noSelect, ale už ne, jak flag odstranit. Instalace rozšíření FolderFlags a následná kontrola složek nepomohla, nouzový režim se choval stejně jako normální atp. Hledal jsem tedy radu mezi chytřejšími, ale bez výsledku. Když už jsem si nevěděl rady, musel jsem si vytvořit v TB nový profil a zkusit co se stane v něm. Tentokrát jsem si ovšem nastavil pouze jeden IMAP účet a nic jiného jsem nenastavoval. Výsledek? Stejně jako poprvé – ze začátku všechno v pořádku, po nastavení a restartu opět ona šedá nevyžádaná složka „Doručená pošta“ s „Koš“em v sobě, na svém místě. Bylo mi jasné, že někde něco nastavuji špatně. Tento testovací profil jsem smazal a vytvořil nový. Chtěl jsem aby byl toto poslední krok, abych vás ušetřil čtení až to budu publikovat tak jsem po každé změně nastavení testovacího IMAP účtu restartoval TB abych věděl které zatržítko to dělá. A povedlo se – když jsem došel k: „Nastavení serveru -> Při odstranění zprávy: Přesunout zprávu do koše„, docvaklo mi to. Vždy nastavuji Přesunout do: „Doručená pošta -> Koš“ paradoxně proto aby bylo Thunderbirdu jasné, kam chci smazanou poštu. To ale byla ona osudná chyba, kvůli které jsem pár nocí probděl. Více informací v druhé části článku: Řešení problému. Ano, až sem jste četli zbytečně . Po vybrání nějaké složky na tomto místě už není možné vrátit zpět defaultní hodnotu „Trash„. Chvíli jsem si proto pohrál s konfiguračním souborem TB abych zjistil jestli je možné chybu napravit a vyhnout se tak konfiguraci nového profilu. Řešení jsem našel a starý profil opravil. Teď s TB3 funguji naprosto v pohodě a píšou se mi maily lépe něž kdy předtím a už i spím úplně klidně.

Řešení problému

Varování: Pokud nevíte co děláte, raději to nedělejte ať si omylem nesmažete složku s poštou! Za žádné škody neručím!

• Vypněte Thunderbird (úplně – z procesů pryč).
• Přihlaste se jednotlivě do všech „poškozených“ IMAP účtů a pokud máte tyto složky odhlášené, přihlaste je k odběru.
• Webmail: Vytvořte novou složku se stejným názvem jako je ta barevně označená a na stejném místě – tedy vytvořte složku tak, abyste přepsali tu speciální barevnou.
• Webmail: Poté nově vytvořenou složku smažte.
• Otevřete si soubor: prefs.js, který je umístěn ve složce vašeho profilu Thunderbirdu.
  Např.: C:\Users\{uzivatel}\AppData\Roaming\Thunderbird\Profiles\{vas_profil}\prefs.js
  Doporučuji otevřít soubor editorem, který umí kódování UTF-8! Např.: PSPad.
• Najděte a smažte všechny řádky: user_pref("mail.server.serverX.trash_folder_name", "Doručená pošta/Koš"); kde X je číslo IMAP účtu v TB. Tím se nastaví hodnota na defaultní „TRASH„.
• Spusťte Thunderbird, užívejte si pracovní pošty a hlavně nenastavujte kam se má pošta přesouvat po smazání .